Nechci být spirituální guru, fakt ne…

Nechci být spirituální guru, fakt ne. Upřímně mě to nezajímá a už vůbec si na něj nechci hrát a domnívat se, že jím jsem…

Chci svobodně mluvit tak, jak mi pusa narostla a nebýt opravována větami typu: to si musíš nacítit, podívej se na to srdcem a tak podobně… Moje zkušenosti jsou takové, že někdo, kdo je tak „na výši“ skutečně nemá potřebu něco takového druhým lidem říkat…

Nechci se ani pouštět do filozofických debat o tom, co to spiritualita je nebo není. Za mě ať si každý žije svůj život tak, jak mu to vyhovuje a nesnaží se předělávat druhé. Tomu se říká respekt (případně přijetí) a to je za mě víc než všechny posvátný geometrie světa 😀

Čistý přijetí toho, že každý máme právo se svobodně rozhodovat a ideálně být samy sebou. To je to, co zajímá mě. Aby jsem vytvářela kolem sebe podpůrný prostředí lidskosti – ne nadpozemskosti.

Jsem ráda, když se v mé přítomnosti lidé cítí dobře, to je jasný, a když vidím, jak pookřejí, rozsvítí se, uvolní se a je jim bezvadně, těší mě to. No a nebo taky ne – podle toho, co si „zaslouží“, ach, jak neduchovní věta. Rozuměj, když se ke mně někdo bude chovat jako křivák (křivačka), nemám nejmenší chuť se na něj/ni mile usmívat a nechat ho/ji, aby mu to prošlo. Na světě je spousta super srdcařů, ale taky ne. Taky tu pochoduje spousta lidí, kteří to jen vyčůraně rádi zkusí…co až jim projde. Nejsem panenka Marie a ani nemám chuť na ni aspirovat.

Chci zdravý vztahy. Jak v přátelství tak partnerství tak v rodině i práci. A to se ne vždy daří. Někdy to prostě dře. A jen mě tak napadá, asi je to dualitní pohled, že? 😀 No a co? Ani na všehomíra si hrát nebudu.

Pro mě je přirozený radovat se z maličkostí a to pro mě znamená i z každýho všedního dne, kdy udělám svou práci, umyju nádobí, polebedím si pod stromem, vědomí, že jsme zdraví a že záleží na mém vnitřním postoji k situacím, že nejsem vláčená osudem, ale každý den se mnohokrát mohu svobodně rozhodnout pro to co chci a jak se zachovám, pomůžu sobě nebo vám, vidím, že se moje dítě směje, že se sobě můžu kouknout zpříma do očí, že se nádherně červenají šípky a pořád zpívají ptáci a tak.
Nepotřebuju víc vesmíru ani krystalů, stačí mi můj život, kterého jste také součástí a s tím se, dokonce velice ráda spokojím, nacítěně nenacítěně 🙂

Pokud pochybujete o některých vesmírných pravdách tak nepochybujte, ale dělejte si to podle sebe, uvidíte, ohromně se vám uleví.
Čas od času tohle řešíme na konzultacích- tu tíhu „pravdy“ někoho jiného, jak že to je správně, jak že to správně žít. Žij si po svém, tohle je tvůj život tak si ho užij, je nádherně!