Milá ženo,
patříš-li spíše k submisivnímu a přizpůsobivému typu žen, můžeš začít posilovat svoji identitu několika jednoduchými praxemi.
Najdi si každý den příležitost říct věty:
„Já potřebuji...“
„Já si přeji, aby to bylo tak a tak...“
„Já chci...“
„Mně by pomohlo...“
„Já si přeji...“
Když budeš vynalézavá, uvidíš, že těch možností se najde za den x. Třeba v obchodě můžeš poprosit pokladní a říci jí: "Prosím vás, já potřebuji, abyste mi tuhle stovku ještě rozměnila na dvacetikoruny".
Zkoušej říkat nahlas věty, které začínají slůvkem Já... Potřebuji, chci, přeji si.
Dále si můžeš každý den jemně poklepávat na hrudník a pronášet jednoduché zaříkávadlo, které zní: „JÁ.“
Potřebuješ posílit vědomí svojí identity! (Taky práva na život a vlastní svobodnou vůli).
V rámci vztahovosti sis mohla přitahovat nezdravě dominantní muže a těm vycházela vstříc ve všech ohledech a za každou cenu.
Čím si nejvíc zaplatila je to, že si se musela znecitlivět ještě více a neprožívat.
To nemá nic společného s tím, že bys byla necitlivá. K druhým nejspíš citlivá jsi a velmi. Jde o cítění sebe sama a citlivosti vůči SVÝM potřebám.
Nového partnera by si ráda, ale podvědomě (i vědomě) se bojíš.
V první řadě potřebuješ vybudovat důvěru sama k sobě. Tedy vědomí toho, že samu sebe při otázkách rozhodování neopustíš, budeš vědět, co ty chceš a budeš to umět sdělit. (O prosazení někdy jindy, to je na samostatnou kapitolu, až knihu.)
První cíl, kterého by si měla chtít dosáhnout, než se zaháčkuješ v nějakém vztahu, by měl znít: „Zažívám nové pozitivní zkušenosti s muži.“
Nic víc.
Jen se otevři tomu, že existují i jiné typy mužů, než se kterými máš (špatné až velmi špatné) zkušenosti a můžeš s nimi mít příjemné interakce.
NIKAM NESPĚCHEJ. O nic nepřicházíš!
Každý den se alespoň třikrát zastav a polož sama sobě otázku: „Co já chci?“
A pokoušej se učit kopat za sebe a ne si střílet góly do vlastní brány. (Tento obraz ti může být sám o sobě také nápomocný.)
Stejně tak se nauč NEREAGOVAT HNED. Tvoje automatika by nejspíš hned bez rozmyslu (v tvém případě cítění toho, co doopravdy chceš) souhlasila.
Roztomilý fígl, když se cítíš pod tlakem, je úplně normálně říct: „Vydrž, prosím tě, já musím nejdříve na toaletu.“
Proti tomu ti zpravidla nikdo nic nenamítne. Každý to chápe.
Tobě tak vzniká čas v klidu a o samotě navnímat, jestli chceš žádosti vyhovět nebo co že to vlastně chceš ty?!
(Sofistikovanější odpovědi teď nebudu uvádět, každému, kdo potřebuje stavět ZÁKLAD, je nadstavba k ničemu. Prvním krokem pro tebe je vůbec vědět, co chceš a dokázat to vyslovit.)
Nejsi nijak špatná nebo marná navzdory dosaženému vzdělání. Toto často řeším se ženami, které jsou povoláním lékařky, soudkyně, novinářky atd.
Záleží na osobnosti, ne na titulech. Titul většinou vede k ochotě proměny a zkvalitnění osobního života, v tom je z tohoto hlediska jediný rozdíl.
Objev svoje kouzlo, ať se ti život povede!
A pojď si užít taky trochu toho výsluní, které život přináší. Dost bylo krčení v koutě, tam už to znáš.
P.S.: Tyto jemné praxe mohu doporučit takto obecně i veřejně a nikomu neublíží. Existuje celá plejáda hlubších technik, které nezveřejňuji, ani se o nich v tomto příspěvku nezmiňuji. Pro ty je dobré si přijít do terapie či osobního rozvoje, protože uvolňují ohromné množství zamrzlé či jinak potlačené energie, se kterou je potřeba dále pracovat.
O kus sofistikovanější praxe, které prohlubují sebedůvěru a cítění toho, kdo jsme a co chceme, a poslouží skvěle VŠEM ženám, najdeš v tomto videu >
Comentarios